Někdy se život nezlomí postupně. Zlomí se během jednoho dne. Kateřina byla maminkou dvou malých kluků. V únoru roku 2000 se jí narodil mladší syn. Nový začátek, radost, štěstí a láska. Jen o pár týdnů později ale přišel okamžik, na který se nedá připravit. V dubnu odvezla sanitka jejího staršího syna Káju, tehdy pětiletého, do nemocnice v kritickém stavu. Tři týdny úplné nejistoty, strachu a bezmoci. A pak diagnóza: komatózní herpetická encefalitida. Začal boj. Ten největší, jaký může rodič zažít – boj o život vlastního dítěte. Doma miminko (mladší syn Filip). V nemocnici syn, o kterého se bála každou vteřinu. Její syn to zvládl. Přežil, ale život už nikdy nebyl stejný. Začali znovu, od úplného začátku. Učili se chodit, mluvit, poznávat svět. Znovu objevovat, kdo je máma, kdo je táta. To, co je pro většinu z nás samozřejmostí, bylo pro ně každodenním vítězstvím. Roky plynuly. A když se zdálo, že už to nejhorší mají za sebou, přišla další rána. Po sérii vyšetření lékaři Kateřině oznámili diagnózu: roztroušená skleróza. Najednou to nebyl jen boj o jejího syna. Byl to boj i o ni samotnou. Doma dvě děti, strach a nejistota. Otázky bez odpovědí. „Co bude dál?“ Noci bez spánku. Rána, kdy si nebyla jistá, jestli vůbec vstane z postele. A přesto vstala. Každý den. Kvůli svým dětem. Nevzdala to. Život jí dává těžké zkoušky, ale ona jde dál. Pro své kluky. Pro rodinu. A i když si o pomoc sama nikdy neřekne… jsou příběhy, které si ji zaslouží. Pomozme Kateřině a jejímu synovi Kájovi zvládat každý další den.